.

.
CO JE NOVÉHO?

Z města mezi lesy


     Od mého posledního článku již uběhla nějaké doba a poměrně dost se toho v mém okolí změnilo. Poté, co jsem úspěšně doklepal bakaláře, nastal čas se zabalit a vyrazit na tři měsíce směr domov. Z celkem velkého města jako jsou České Budějovice se přesouvám doprostřed lesů, kde mi společnost dělá hejno slepic, smečka psů, stádo ovcí a dvě srnky co nám chodí až na zahradu. Prostě Na samotě u lesa hadr.
     Kdo jste se už někdy stěhoval, víte jaké je to peklo. Musíte probrat tuny věcí, které jste za poslední rok dokázali nakřečkovat, dojíst zbytky z mrazáku, kompletně a detailně vydrbat celý byt než dorazí pan majitel, ucpat kontejnery svým bordelem a v neposlední řadě běhat jak blbec sedm pater půlku odpoledne, než po střechu naplníte celou vaší káru. No a doma se celý proces obrátí a vy zjistíte, že ty křápy už samozřejmě nemáte kam našlapat. :) 

     Na závěr mého pobytu ve městě jsme si ještě s rodiči odskočili na promoci, kde jsem dostal fanfáry, diplom, pěknou čepici a hábit. Hlavně ten hábit! „Za Nebelvír!" Křičím a odjíždím domů. 

  
     Každopádně jsem tohle minipeklo nějak zmáknul a teď už mám před sebou jen tři měsíce v izolaci od světa, kde mi nezbývá nic jiného než od rána do večera „zarábat nejaké ty love", prokládat to spánkem a mezi to nacpat kolo nebo běhání. Abyste byli v obraze, jelikož máme barák jak kr fakt velký, rozhodli jsme se v něm zbudovat vlastní autodílnu, aby to tatík neměl do práce tak daleko. A víceméně veškerý náš pracovní i volný čas trávíme tam. 

     Většinou to vypadá tak, že budíček mám v sedm, občas v 5:13. Záleží na tom, jestli se náš neomylně přesný kohout rozhodne spustit raní serenádu, zrovna pod mým oknem. Hodím snídani, podívám se na ty internety co je nového, nakrmím slepice, ovce a v osm nástup na dílnu. Tam se celý den hezky matlám od oleje, skládám si šroubečky a když už jsem ten high-tech zedník, tak to občas proložíme nějakým tím výkopem nebo betonováním kolem domu. Práce je prostě dost a celý den mám o zábavu postaráno. Co se týče pracovní doby, občas závidím lidem co si odklepou „osmičku" a jdou spokojeně domu. U nás to chodí trochu jinak, nó. Oficiálně máme otevřeno do pěti, tudíž běžně končíme kolem sedmé, až osmé večer #TatíkWorkoholik. Potom si opláchnu ruce a pusu, jak mě to učila maminka, nahodím trikot, popadnu kolo a tak dvě hodiny jezdím po okolí. Dorazím domu, hodím sprchu a padám do postele s modlitbou, ať si ten mrzák jde ráno zpívat někam daleko ;) 

     Jen podotýkám, že víkendy vypadají docela stejně akorát s tím rozdílem, že mi neběží taxametr. Co by člověk neudělal pro rodinu, že? :)

     No a tenhle stereotyp víceméně držím až do září-října kdy se opět vracím do Budějic. Na jednu stranu mě mrzí, že se takhle odstřihnu od světa, nemám ani čas na kamarády a od rána do večera jen makám, ale na druhou stranu to má jednu velkou výhodu. Odstřihnu se od světa! :) Nemám čas myslet na to jestli si dneska dám burger, protože prostě v okolí padesáti kilometrů žádný fastfood není, nelákají mě čokolády a sušenky, protože do krámu to mám kiláků pět a pokud si tyhle věci domů nenatahám, tak je tu prostě nemůžu sníst. Tím pádem mám spoustu prostoru pro to, abych ladil formu. Sem tam vyrazím na nějakou tu akcičku, ale to je tak dvakrát za celou tu dobu. Kromě toho chystáme další ročník terorizování chorvatských pláží, kde se vyblbnu až až a do té doby mám alespoň motivaci na sobě pracovat.

     Pro někoho nepředstavitelný režim, ale já už se s ním tak sžil, že si léto ani jinak neumím představit. 

     Průšvih je ale v tom, že prostě nemám volný čas a když už ho mám, tak jsem úplně out. To se bohužel odráží i na mém blogu, který poslední dobou dostává dost na frak. Mám tu pro vás připravený seznam témat o kterých bych mohl psát, ale na to potřebuju mozek. Přemýšlel jsem, čím bych to mohl vynahradit a poslední dobou si pohrávám s myšlenkou, že bych vám reportoval co zajímavého se kolem mě děje a zkusil bych rozjet takový časosběrný blog, za kterým bych se po pár letech ohlédl a připomněl bych si, co jsem zažíval. 

     Mám pocit že, že rádoby odborných článků o hubnutí je kolem hromada a to nejdůležitější, co jsem vám chtěl já předat, už na blogu najdete. Samozřejmě v tomhle tématu budu pokračovat, ale nechci se dostat do fáze, kdy budu vydávat článek o chemickém složení glutaminu, jen proto, abych vydal fitness článek za každou cenu. Mě to nebude bavit psát, vás to vlastně ani nebude bavit číst a o tomhle blogování přeci není. Vždycky tu budu, abych vám poradil nebo něco vyjasnil, ale nechci se zaseknout ve stavu, kdy bych se do psaní nutil ze strachu, že ztratím odběratele a bohužel se se k tomu začínám blížit. 

     Teď je půl jedenácté a zjišťuju, že tenhle článek píšu už hodinu v kuse a baví mě to tak, že jsem ztratil pojem o čase. Tahle forma je pro mě téměř nenáročná, uklidňující a mám z toho zase radost jako na začátku a tak by to v tomhle světě mělo být. Zároveň mám mnohem více možností pro tvorbu vlastních fotek jako v tomhle článku.

Jak se vyvíjím já, tak se musí vyvíjet i blog a myslím si, že tohle je krok správným směrem. Co si o tom myslíte vy? Baví vás raději nové věci a trocha toho pošťouráníčka v cizích životech nebo byste chtěli číst do nekonečna recyklované články jejichž jádro bude pořád to samé? 

Těším se na vaše názory!



12 komentářů: Zanechte komentář!

  1. Gratuluji k Bakalářce a tvoje články jsou dobré. Tenhle se mi zatím líbil nejvíce, protože je ze života, o kterém píši i já na svém blogu: http://odzacatku.blogspot.cz/
    A nic si nedělej že ti ubývají čtenáři my věrní zůstaneme. =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za povzbuzující slova, tvůj blog samozřejmě sleduju. Jak tak čtu tvoje články a koukám jak ti mizí centimetry, musím ti pogratulovat! Doufám že se ti dovolená vyvedla. ;)

      Vymazat
  2. V tvé situaci docela chápu, že na to blogování nemáš moc čas. Já bych teď nejradši taky blogoval jak svině, ale v tém případě fakt není kvůli kvalifikační práci a věcem doma.

    Přiznám se, že vůbec nevím, co si představit pod "časosběrným blogem". Jestli by šlo čistě o takovém tom vykecání alá co se minulej tejden stalo, tak je to na tobě. Podle mě si tím ale krapet zkurvíš návštěvnost, protože tím přijdeš o ten punc specializace. Blogísků s vyprávěním běžných zážitků z života se na internetu válej mraky. Musel bys to zkusit pojmout nějak neotřele.

    Na druhou stranu seš kunďák, takže baby z blogosféry se na to určo chytat budou furt. :-P

    Lamičův blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele punc specializace sice mám, ale už od začátku, když jsem vymýšlel pro blog název, jsem se nechtěl škatulkovat jen na tuhle kategorii a omezit se názvem. Sice by byl chytlavý, ale nevystihoval by to o čem jsem věděl že jednou chci psát.

      Jak tak koukám na tu naší blogosféru, tak přesně tenhle problém nastal u Kláry, která vedla blog s adresou fitnessazdravi.blogspot.cz Časem zjistila, že tohle téma vyčerpala a že se o tomhle už vypovídala dost a chtěla psát o jiných věcech. Sice měla 70.000 zobrazení, ale na naprosto přesně orientovanou cílovku fitnesáků, kterým je buřť na jaký film se chce holčina podívat. A tak si zaločila blog nový a po X letech začíná od nuly. Já už s tímhle počítal před tím skoro rokem...

      Jak mě sám znáš, myslim si, že nemám problém zaujmout publikum nějakou tou historkou, takže o tohle bych se moc nebál. ;)

      Vymazat
    2. Důležitý je, aby tě to bavilo. Pokud sám cejtíš, že seš vyhořelej, tak je lepší přehodit výhybku, než nechat vlak vykolejit.

      Jop, zrovna Klárka je pro mě dobrej příklad toho, co taková změna tématu dokáže udělat. My se virtuálně známe, takže jí rád navštívím. Jen si nejsem jistej, jestli takhle uvažuje i zbytek blogosféry. To je pak o tom, jestli se honíš za budováním návštěvnosti, nebo to fakt vedeš formou "píšu si co chci a koho to nezajímá, ať si trhne."

      To si piš. Jen si nemyslím, že by byl dobrej nápad většinu z nich posílat veřejně do světa :-D :-D Určitý věci jsou lepší, když je jedinej svěděk kámoš a kapitán Morgan utopenej v coca cole:-P

      Vymazat
  3. Ahoj Tome =) abych pravdu řekla, hrozně ráda jsem si na tvém blogu přečetla i takovýhle článek, z tvého života. Máš to teda přes léto pestrý! Doufám, že až budu v Přahe, tak se tady s kolegou nahoře sejdeme a něco spácháme! Abyste mě mohli teda pomlouvat UŽ v mojí přítomnosti =D. A jak řiká Páťa, jseš... ne, nepřemůžu se k tomu slovu, jseš prostě fešák a za ten hábit máš 10 bodů pro Nebelvír!!! =D Já bych taky nejradši psala až do alelůja, nejradši kolem 1 ráno, kdy mě nikdo neotravuje a v klidu si můžu psát, ale prostě, napíšu jednu dvě věty a končim... a takhle postupuju po pár větičkách. Tak se těším na tvoje další články!! :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak super! Přesně takováhle reakce mě potěší nejvíc a jsem rád, že se ti můj nápad zamlouvá.

      Srázek určitě dáme, já kromě Chorvatska plány nemám (což by mělo být asi od 10.8 na týden až 10 dní), tak to musíme nějak naplánovat. Sakra, to už ale fakt smrdí nějakou oficiální blogerskou akcičkou! :D :D

      Vymazat
    2. To je samozřejmý, že se sejdem :-D To si fakt nenechám ujít.

      Vymazat
    3. Já taky ne :) kdybys jel o dva týdny dřív, bychom se tam potkali, ale takovýho vorvaně v plavkách potkat nechceš :D :D :D. Těšim se kluci :)

      Vymazat
    4. Vorvaň v plavkách? Neboj, já se pořád jen válim na lehátku a přes tu vanu co mám bych tě stějně neviděl! :D

      Vymazat
  4. Myslím, že klidně můžeš zařazovat články "ze života", jen bych osobně doporučovala je dělat o něco kratší, víc vypointované ;)
    Jinak tvůj blog je inspirativní, sama jsem v posledním roce musela překopat zásadně jídelníček a tvoje tipy mi připadají velice použitelné.
    blog.rachelbicova.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za rady, jsem rád, že se ti blog líbí. ;)

      Vymazat