.

.
CO JE NOVÉHO?

Jak vypadal jídelníček tlustýho Toma

Troufám si říct, že dneska už je ze mě docela pěknej klučina, ale když jsem měl minulý rok 100kg, taková hitparáda to nebyla. Projížděl jsem si konverzace a našel jsem svůj starý jídelníček. Docela jsem čuměl na ty prasárny.


     Když jsem se prasíte celý život, ani si neuvědomíte, že děláte něco špatně a i když kynete, říkáte si, že to pořád není tak strašný a že se s tim dá pořád něco dělat. V tom je právě ta největší potíž. Dokud vás něco nekopne do zadku a neprobere se z tý bubliny, tak vám to prostě nedojde. 

     Věděl jsem že mám několik destítek kilo navíc, ale nepřišlo mi, že to jak jím je nějaký velký problém. Když se na to podívám zpětně, chce se mi zvracet. Tolik prasáren jsem do sebe nenacpal dohromady za poslední rok, jako dřív za jeden den. No posuďte sami!

     K snídani dva ovocné koláče nebo jablečný závin s kafíčkem. Dopolední svačinu jsem neřešil, až když se to fakt nedalo vydržet, nacpal jsem do sebe plátek vepřové krkovičky s hranolkama a samozřejmě tatarkou. K odpolední svačině paštika s dvěma rohlíky a k večeři opět krkovička, hranolky, tatarka. K pití půl litru energeťáku, litr Coca Coly a tak dva litry hodně sladký šťávy s vodou. Do toho nějaká ta kalbička, kde padlo deset a kolikrát i víc kousků, nějakej ten paňáček a noční burger nebo bageta na pumpě cestou domů. 

     Kromě toho alkoholu bylo tohle u mě víceméně na denním pořádku! Samozřejmě žádný pohyb, protože do výtahu a do krámu je to kroků dost a to mi samozřejmě stačí a ovoce nebo zelenina byla něco jako sprostý slovo... Bože! Dokáže mě vytočit dost věcí a jak tak koukám, já jsem jedna z nich. Já bych si tak nafackoval! Nejhorší je, že si to člověk prostě neuvědomí. Až jednoho dne jsem se na sebe podíval do zrcadla a vypadlo ze mě: „Hej, kámo. Ty seš tlustej jak svině!" 
A dost!
     Sám nevím jak jsem to dokázal, asi tím nasráním na sebe sama, ale ze dne na den jsem toho nechal a všechny tyhle šmejdy letěly do koše. Vzpomínám si, že jsem vyhodil i dva plátky krkovice a načatou tatarku, protože sem v tom už prostě nechtěl dál pokračovat. To by bylo akorát: „Tak tohle ještě dojíš ať se to nevyhodí a začneš na čisto. Pak zjistíš, že ti k tomu druhýmu masu chybí tatarka, koupíš novou a zase se v tom vezeš. Prostě ne!

     Jsem hrozně rád, že jsem se dokázal takhle odstřihnout a konečně se probrat. Přijde mi, jako kdybych předtím vůbec nežil a až ten poslední rok si konečně užívám život naplno. Proto jsem rád když mi občas napíšete jak vás inspiruju a já vám můžu pomáhat, protože vím, jak těžký je se jenom probudit, natož s tím něco začít dělat.

Vezmete si z tohohle příspěvku něco? Asi ne, ale možná trochu pochopíte jak přemýšlí lidi co mají nějaký to kilo navíc. Jde o to hlavně prasknout tu „bublinu", přiznat si chybu a pak už to jde samo. ;)

12 komentářů: Zanechte komentář!

  1. To já si zas dám krkovičku s hranolkama a tatarkou rád, podobná jídla jsou u mě celkem běžná. Ale myslím, že to dokážu nějak balancovat. Sportuju téměř každý den, piju hodně vody a po desáté večerní už do lednice zkrátka nelezu. :-) Takže váha je tak nějak pořád stejná a i když by se co se týče postavy dalo mnoho zlepšit, nemám se sebou problém :-) Z perfektní konfekční velikosti se mi navíc moc nechce :D

    http://TwoGentlemen.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to můžu tiše závidět. :D Jen co se mi zahojí noha, tak budu zase dávat těch 50km na kole každý den, abych si mohl jednou za čas nějakou tu prasárnu dopřát.

      Vymazat
    2. Jee, spolužák ze střední, jak je ten blogerskej svět malej :D. Já se třeba podobnejma věcma občas odměnim, asi jsem dobytek, ale občas si toho číze s hranolkama v mekáči prostě dám. Musim říct, že jak jsem se dřela, poctivě si do kalorickejch tabulek zapisovala každou hrozinku, co jsem snědla, dělala bikiny body guide a dřepovala, bruslila a stěžovala si, jak mě bolej kolena, nezhubla jsem ani desetinu z toho co po týdnu tříhodinovýho chození s útulkáčema po Trnavě :D a teď s tím chozením pokračuju i s tím mým útulkáčem a jsem ráda, že jsem konečně našla něco, co mě zabaví, zaměstná to moje čtyřnohý monstrum a nemusim potit krev doma při nějakym videu z youtube. (:

      Vymazat
    3. Tak jsem rád, že jako slučák funguju dobře! :D

      Vymazat
  2. U mě největší aha moment přišel ve chvíli, kdy mi na střední začaly při jednom plese padat kalhoty u obleku a musel jsem si pořídit opasek. V ten moment jsem věděl, že to cvičení za něco stálo.

    Proč to píši – to si říkám, že jsi musel docela solidně proházet i hadry na sebe, ne? Vedle žrádla :)

    Lamičův blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Člověk se na to musí dívat pozitivně. Mám spooooustu volných triček na spaní! :D Ale jelikož nakupování nesnášim, tak jsem to zkrátka postupně rok musel dokupovat. :/

      Vymazat
    2. Moc se mi líbí, jak jsi článek napsal Tome. Naprosto tomu rozumím a myslím, že 100 kg zase tak strašný u kluka ještě není, my jsme v rodině všichni oplácaní (a tím myslím mnohem víc, než jsi byl ty), mě bude 15 a ve 4.třídě jsem vážila skoro 80 kg...Takže jsem hodně zhubla, potom zase něco nabrala a potom pořád dokola, ale jsem ráda, že teď nemám ani 60 kg, i když s tím pořád bojuju. Měla jsem velký problém s jídlem, nejdříve jsem se přecpávala (nebo spíš mě jako malou cpala máma) a potom jsem hodně zhubla a viděla jsem se pořád jako hrozně tlustá, tak jsem nechtěla nic jíst,...Moc o tom nepíšu, ani nemluvím, jenom doma, protože to ještě úplně za mnou není, ale možná, že na blogu by se něco našlo....
      S žádným sportem moc velká kamarádka nejsem, moc toho neuběhnu, na kole mě rodiče neučili, takže jsem se to nedávno učila sama a je to prostě těžký, jsem na všechno strašný dřevo...:) Chvíli jsem chodila do fitka a na jumping, ten mě bavil moc.¨
      Takže ti tím chci vlastně říct, že máš můj velký obdiv. Budu ráda, když se ke mě taky mrkneš :)
      Sleduju, máš hezký blog a super články, konečně něco pro mě ♥
      Kamča

      Vymazat
    3. Jestli chlap nebo ženská, nikdy není super když se jak blbec u každý kraviny. :D

      Jsem rád, že si tu našla v mých článcích trochu sympatie. Kdyby ses chtělo o čemkoliv vypsat, klidně napiš ;)

      Vymazat
  3. Hodně motivační článek, aspoň pro mě. Asi na sebe kouknu dnes do zrcadla. Nejsme žádnej krasavec no :D a přidám si pár tréninků. K těm prasárnám. No lhal bych kdybych řekl že na to nemám chuť.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hodně motivační? No vidíš a já ho nakonec nechtěl ani vydat! Tak alespoň tobě zlepšil den a já nemám pocit že jsem vypustil totální blaf.

      Vymazat
  4. Celý tvůj příběh o hubnutí je opravdu inspirativní! :) já jednou zhubla 13 kilo ale pak se to nedalo vydržet a zase jsem pribrala a možná i něco na víc.:( Ty mi dáváš motivaci to nevzdat a dokázat to znova, možná ne zhubnout tolik co dřív, ale zase trvale a bez hladovění. Jsi parádní jen tak dál :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, jsem rád, že ti alespoň trochu můžu pomoct. :)

      Vymazat